— Mayové —

Stránka je neúplná díky malému množství informací, které jsou k dispozici.

Mayská mytologie je část mezoamerického bájesloví a zahrnuje všechny příběhy Mayů, ve kterých jsou zosobněny přírodní síly, božstva a hrdinové, kteří vzájemným působením hrají v příbězích hlavní role. Ostatní části mayské ústní tradice (jako příběhy zvířat a spousta mravoučných příběhů) správně nenáleží do oblasti mytologie. Ačkoliv různé kmeny Mayů měli odlišnou kulturu, politiku a více méně i jazyk, většina náboženských znaků zůstávala stejná. 

Itzamna 

Hlavní a nejvyšší bůh. Bohužel zprávy o něm jsou velmi strohé. Měl být stvořitelem všeho.

Ix Chel

Ix Chel byla mayská bohyně léčitelství, porodů a tkaní bavlny. Bývá často ztotožňována s Měsícem. Její jméno je v překladu "Paní duha" a opatrovala vody jezer a pramenů a byly jí tak zasvěceny vodní zdroje a např. Isla Mujeres "Ostrov matek" nebo jeskyně Bolonchén na Yucatánu, kam se pořádaly ženské poutě žádající o pomoc bohyně. 

Kukulkán či Gukumatz 

Opeřený had, shodný s mexickým Quetzalcoatlem, bůh vzdělanosti 

Ahpuch

V mayštině doslova bezmasý- jde o jedno z jmen, jimiž Mayové nazývali svého boha smrti. V Maxské umělecké tradici měl podobu kostlivce nebo umrlce v rozkladu. Na zápěstích a na kotnících nosil bůh smrti rolničky, a protože měl oční důlky prázdné, seděly mu náhradní oči na vrcholku hlavy. Obvykle býval bezpohlavní, jen výmečně vystupoval v podobě ženy. Na malbách kodexů můžeme vidět boha smrti při různých činnostech rituálního charakteru - jak kouří v extázivleže na zádech, jak obětuje krev či sémě z penisu, nebo jak se zúčastňuje obřadu nového ročního cyklu.Za ozdoby zvláště milé tomuto božstvu považovali staří mezoameričané rolničky, které ukládali jako pohřební obětiny. Bůh smrti souvisel s nocí a nemocí. Jeho domov ležel v podsvětí, kam přicházely duše většiny zemřelých. Nicméně podsvětí bylo také místem, kde se rodí nový život a odkud pocházejí poklady a sémě lidstva. S tímto přesvědčením pak souvisela skutečnost, že symbolem boha smrti mohly být jak oči, tak penis.

Bulac Chabtan 

Bůh války, násilí, utrpení a obětí. 

Chaac

Chaac je mayský bůh deště, blesků a bouře uctívaný po mnoho staletí a v domorodém mayském náboženství jsou rituály jeho kultu udržovány dodnes. Chaac ovlivňoval pomocí deště všechny vodní zdroje a byl tudíž i patronem zemědělství. 

zdroj wiki

- Inkové -

Incká říše (kečuánsky Tahuantinsuyo ("Čtyři země"), španělsky Imperio Inca) byl státní útvar v Jižní Americe na území dnešních států Kolumbie, Ekvádoru, Peru, Bolívie, Chile a Argentiny. Zanikl pod náporem španělských dobyvatelů, vedených conquistadorem Franciskem Pizarrem. Pojmenování "Incká říše" není v zásadě správné. Inka byl oficiální titul pro panovníka a jeho příbuzné, kteří představovali elitu říše. Inckou kulturou se proto rozumí kultura dominantní složky tohoto mnohonárodnostního státního útvaru. Inkové přijali za svou kečujskou kulturní tradici a jazyk a pomocí vojenské a ekonomické expanze pak tuto tradici vnutili podrobeným etnikům. Některá etnika žila s Inky v míru, ovšem s některými byli Inkové v rozepři. To pomohlo později v dobývání říše Francisku Pizzarovi.

Bohové

Pačamama

Pačamama, někdy též Pača-Mama či Pachamama (kečuánsky a aymarsky Pachamama ), je původně inckou, chtonickou bohyní plodnosti, která dohlíží nad setbou a sklizní, může ale také způsobovat zemětřesení. V kečuánštině a ajmarštině znamená její jméno "Matka Země" (pacha = země, mama = matka). Příchod křesťanů do latinské Ameriky částečně překryl kult Pačamamy Pannou Marií.

Podle incké mytologie je jejím otcem bůh-stvořitel Virakoča, sestrou měsíční bohyně Mama Kuila a bratrem sluneční bůh Inti. Jako její manžel byl uváděn bůh-stvořitel Pačakamak (v pozdějším období někdy ztotožňovaný s Virakočou) nebo Inti. Jejím posvátným zvířetem je lama.

I přes značné rozšíření křesťanství v Andách je díky dualismu domorodých obyvatel Pačamama stále uctívána a to hlavně rolníky a pastevci na venkově. Pačamama je uctívana každý den. Toto uctívání se jmenuje challa. Jednou ročně se pak slaví "Martes de Challa", kdy lidé pálí jídlo, svíce a další zápalné obětiny. U těchto oslav se často vyskytují i místní šamani nazývaní "yatiri". Festival se koná po karnevalu a jeden den před Popeleční středou.

Virakoča

Apu Kon-Tiki Virakoča (kečuánsky Apu Qun Tiksi Wiraqucha či Wiraquĉa) je jedno z hlavních inckých božstev. Vystupuje často jako bůh-stvořitel, který stvořil svět, slunce i všechny ostatní bohy, lidi i zvířata, o další chod světa se ovšem pak již příliš nestaral. Jindy je chápán spíše jako mýtický zakladatel, který během své pouti světem učil lidi základům civilizace

Podle jedné z pověstí vystoupil z jezera Titicaca, stvořil slunce, měsíc a hvězdy. Poté se rozhodl stvořit živé bytosti tak, že dýchal do kamenů. Napoprvé však stvořil jen tupé obry, s nimiž nebyl spokojen, proto je zničil potopou a poté vytvořil nové bytosti z menších kamenů. Poté co dokončil své dílo, odešel po hladině Tichého oceánu na západ. Lidé věřili, že se v těžkých časech vrací zpět.

Podle další pověsti měl syna Intiho a dvě dcery: Mama Kuilu a Pačamamu. Ve stejné pověsti Virakoča zničí lid kolem jezera Titicaca potopou a nechá přežít pouze jeden pár, který pak položí základy civilizaci Inků.

V jiné legendě byla Virakočovou manželkou bohyně Mama Koča, s níž Virakoča zplodil prvních osm lidských bytostí.

V další pověsti zas měl dva syny - Imahmano Virkoču a Tokapo Virkoču -, které vyslal ke kmenům na severozápadě a severovýchodě, aby zkontrolovali, zda se lidé drží jeho přikázání, zatímco Virakoča sám odcestoval na sever. Virakočovi synové během své cesty pojmenovávali věci, rostliny a zvířata kolem sebe a učili lidi, které plodiny a zvířata se dají jíst a jaký mají užitek. Nakonec všichni tři dorazili do Cuzca a na tichomořské pobřeží, načež odešli přes oceán

Náboženství a rituály

Nejdůležitější postavou inckého náboženství byl sám Inka. Inčtí panovníci byli sami považování za syny boha slunce. Všichni tedy věřili, že mají božský původ. Následník trůnu mohl pocházet jen z čisté linie, a proto to býval nejstarší syn sourozenců - tedy jeho otec a matka byli bratr a sestra.

Každý měsíc se konala nějaká velká slavnost. Při této slavnosti měl hlavní úlohu Inka. Většinou se tyto slavnosti týkaly zemědělství, protože incká společnost byla hlavně zaměřena na zemědělství, v němž dosáhli obdivuhodné dokonalosti.