— Řecko —

Řecká mytologie sestává z mýtů a legend starých Řeků, pojednávajících o bozích a hrdinech, povaze světa či vzniku a významu řeckého kultu a rituálů, které jsou součástí náboženství starověkého Řecka. Moderní badatelé studují mýty ve snaze zjistit více o náboženském a politickém zařízení starověkého Řecka - jeho civilizace - a pochopit samotnou povahu vytváření mýtů. Někteří teologové považují za možné, že staří Řekové vytvářeli mýty za účelem odpovědět na všechny otázky ohledně světa, aby, tak říkajíc, nezbývaly žádné nezodpovězené. Významným zdrojem řecké mytologie byla mytologie Chetitů či Churritů.

Řecká mytologie je přímo ztělesněná rozsáhlou kolekcí příběhů a nepřímo ztělesněná řeckým representačním uměním, jako je keramika či votivní dary. Snaží se vysvětlit původ světa a podrobně líčí životy a dobrodružství široké škály bohů, bohyň, hrdinů, hrdinek a jiných mytologických stvoření. Tato podání byla původně šířena ústně-básnickou tradicí sahajíci do období prehistorického; dnes jsou řecké mýty známy hlavně z řecké literatury.

Nejstarší známé řecké literární prameny, epická básně Ilias a Odysseia, se zaměřují na události okolo Trojské války. Dvě básně Homérovasoučasníka Hésioda, totiž O původu bohů a Práce a dny, zahrnují podání o vzniku světa, následnictví božských vládců, posloupnost lidských věků, původ lidského utrpení a původ obětních rituálů. Mýty se také uchovaly v Homérských hymnech, zlomcích eposů "epického cyklu", lyrických básních, dílech tragédů pátého století př. n. l., spisech badatelů a básníků helénské doby a textech z dob Římské říše od spisovatelů, jako byli Plútarchos či Pausaniás.

Archeologické nálezy poskytují důležitý zdroj podrobností ohledně řecké mytologii, s bohy a hrdiny objevujícími se hlavně coby dekorace mnoha artefaktů. Kresby na keramice z 8. století př. n. l. zobrazují výjevy z Trojské války, stejně jako dobrodružství Hérakla. Na keramice z následujícího archaického, klasického a helénistického období se objevují jak homérské, tak mnohé další mytologické výjevy, které takto doplňují existující literární doklady.

Řecká mytologie měla obrovský vliv na kulturu, umění a literaturu západní civilizace a zůstává součástí západního jazykového dědictví. Básníci a umělci od dávných dob dodnes čerpali z řecké mytologii inspiraci a nalézali přetrvávající význam a platnost v jejích tématech.

Achilles

Jeho nejznámější bitvou je Trojská válka, kde se zapsal jako nejlepší a nejudatnější válečník v historii.
Achilles byl synem krále Pélea a bohyně Thetis, která byla bohyně moří, o tu se také ucházel zpočátku sám Zeus, ale upustil od tohoto kroku, když se dozvěděl, že by jeho syn byl silnější než on sám.
Dvě verze vyprávějí, že Thetis svého syna vykoupala v řece Styx, druhá verze je, že jeho tělo potírala ambrozií a poté zakalovala nad ohněm, když ji při tom přistihl Péleus, vyhnal ji. Od té doby se říká, že jediné zranitelné místo Achillea, je právě jeho pata, za kterou ho matka držela.
Jeho králem se stal Agamemnon. Po vyplutí do Tróje a po následném příjezdu, dobyli Myrmidoni v čele z Achillem pobřeží. Další den utrpěli Řekové v bitvě obrovské ztráty. Stáhli se zpět na poběží. Achilleus, si začal pěstovat vztah k dívce jménem Bríseovna, která byla sestřenicí prince Hectora a Parida. 

Bohužel, když Řekové konečně dobývali Tróju, byl zabit šípem Parida, který nasměroval sám Apollon, přímo do jeho paty. Řekové se po zabití jejich neporazitelného válečníka stáhli. Nakonec byla přeci jen Trója dobyta. 

Afrodíta

Afrodita je bohyně lásky a krásy a podle Hesiodovy teogonie se narodila z pěny ve vodách Pafosu na ostrově Cyprus. Údajně vznikla z pěny, když Titan Kronos zabil svého otce Úrana a hodil jeho genitálie do moře.
Nicméně, podle Homéra, v Iliadě, Afrodita může být místo toho dcerou Dia a Dione. Stejně jako u mnoha řeckých božstev existuje mnoho příběhů o původu bohů.
Mnoho bohů věřilo, že její krása je taková, že jejich soupeření nad ní vyvolá válku bohů. Z tohoto důvodu se Zeus oženil Afroditu s Héfaistem - nebyl vnímán jako hrozba kvůli své ošklivosti a deformaci.
Přes tento sňatek s Héfaistem měla Afrodita mnoho milenců. Její milenci zahrnují jak bohy, tak muže - včetně boha Aréa. Také hrála roli v příběhu Eros a Psyché, ve kterém obdivovatelé Psyché považovali tuto ženu za krásnější než Afrodítu.
Později byla Afrodita Adonisovým milencem a jeho náhradní matkou. To vedlo ke sporu s Persefonou.

Afrodita byla bohyně plodnosti, lásky a krásy.
Dva různé příběhy vysvětlují narození Afrodity. První je jednoduchý: Byla dítětem Dia a Diony.
Podle druhého příběhu však Afrodita vyrostla z mořské pěny.
Afrodita byla vdaná za Héfaista, ale Afrodita vstoupila do tohoto svazku proti svoje vůli.
Afrodita a její syn Eros (Cupid) se spojili, aby se Zeus zamiloval do člověka s názvem Europa.
Afrodita milovala Adonise. Viděla ho, když se narodil, a rozhodl se, že by měl být její.
Afrodita, Héra a Athéna byli tři nejlepší kandidáti na zlaté jablko s označením "Té nejkrásnější". Zeptali se Dia, jestli nemůže soudit soutěž, ale on odmítl. Paris, syn trojského krále, místo toho soudil soutěž. Každá ze tří bohyní mu slíbila něco na oplátku; on si vybral Afroditu jako vítěze jablka. Tento příběh o Parisově rozsudku byl považován za skutečný důvod trójské války.
Během Trojské války bojovala Afrodita na straně Parise.
Afrodita zachránila Parise před Meneláem obklopením oblaku a odvedením jej zpět do Tróje.
Afrodita měla opasek, který obsahoval její kouzla; Héra si ho jednou půjčila, aby svedla Dia, chtěla ho odtrhnout od Trojské války.
Prostitutky považovaly bohyni lásky za svého patrona.
Korint byl centrem bohoslužeb Afrodity.
Časné řecké umění líčilo bohyni jako nahou.
Byla modelem slavné plastiky Venuše de Milo.  

Andromeda

Andromeda byla dcera královny Kassiopeie. Její matka byla hrdá na její krásu, a proto prohlásila, že ona a Andromeda jsou krásnější než Poseidonovy mořské nymfy. To Poseidona velice rozzlobilo a na jejich města uvrhl zkázu. Vyvolal z hlubin mořskou obludu jménem Cetus. Ta ničila a plenila celý přístav. Rodiče Andromedy se šli poradit k věštci, jak mají pohromu zažehnat. Jediné řešení bylo, obětovat dceru Andromedu Cetovi. Kasiopea byla zlomena žalem, ale udělat to musela. Dala Andromedu připoutat k útesu, kde čekala, až se objeví Cetus. Po chvíli se objevil a plul k útesu, u kterého byla připoutána Andromeda. Naštěstí se kolem vracel hrdina Perseus, a když uviděl dívku na pospas mořské obludě, rozhodl se jí pomoct. Ukázal Cetovi hlavu gorgony Medůzy a ten zkameněl. Andromeda si Persea později vzala. 

Apollón

Bůh Slunce, světla, hudby a Proroctví
Apollón je jedním z nejsložitějších a nejdůležitějších bohů. Je bohem mnoha věcí, včetně hudby, poezie, umění, věštců, lukostřelby, moru, medicíny, slunce, světla a znalostí. Je synem Dia a Titana Létó, narodil se na řeckém ostrově Délos spolu se svou starší sestrou Artemis.
Apollón je ideální kouros, což znamená, že má bezvadný atletický a mladistvý vzhled. Je také orakulární bůh jako patron Delf.
Jak medicína, tak léčení jsou spojeny s Apollónem a někdy byly myšlenky zprostředkovány jeho synem, Asklépiem. Apollón by však mohl přinést také špatné zdraví a smrtící mor.
Apollón je jedním z mála bohů, které Římani nepřeměňovali. 

Asklepius je pravděpodobně nejznámějším synem Apollóna, i když měl mnoho potomků. 

Áres

Arés byl bůh války a syn Héry a nejvyššího z bohů, Dia. Arés miloval vše, co se týkalo války. Od malých bitev až po velké konflikty. Od vojáků, kteří statečně a bojovali, až po ty největší hrdiny válek, kteří se vepsali do historie.
Miloval nepokoje, rozbroje a všechny důvody, které se týkaly války. Miloval řinčení zbroje, zbraně a obléhací stroje. Nesnášel spojenectví a dohody o míru.
Obyčejní lidé ho neměli v lásce, ani jeho otec. Velký Zeus mu nejednou vyhrožoval svrhnutím do Tartaru. V boji ho vždy doprovázeli jeho dva synové, Fobus, bůh hrůzy a Deimos bůh děsu.
Arés nebyl ve své fyzické formě nesmrtelný a nebyl ani neporazitelný, stalo se, že odešel z boje jako poražený. Šlo o důležité ponaučení, že každý včetně boha může prohrát, pokud jsou sázky dost vysoké.
V bitvě se pohyboval zkušeně se svým mohutným štítem a bájným mečem. Mytologie ho líčí jako velice pohledného muže, do kterého se zamilovalo mnoho krásných žen. Pravdou prý je, že se do něj zamilovala sama bohyně lásky a krásy - Afrodíté a Harmonia, dcera i manželka thébského krále Kadma.

Artemis

Artemis je dcera Dia a titánky Léty. Je starší sestrou svého dvojčete Apollóna. Narodila se o jeden den dříve, než její bratr a své matce pomáhala při porodu. Je bohyní lovu a měsíce. Též je ochránkyní lesů a divoké zvěře; proto je často zobrazována s lukem. Sama Artemis byla urážlivá, ale krásná a půvabná. Stejně jako její bratr Apollón měla moc brát smrtelníkům život a stejně tak i lidi léčit a uzdravovat. Zajímavostí je, že její bratr je bohem Slunce a ona sama bohyní Měsíce. Byla, tak krásná, že se do ní zamiloval, každý bůh, ale ona je všechny odmítla. 

Jednou se zamilovala do lovce Oriona, který byl synem Posidóna. Její bratr Apollón ji vyzval na souboj, kde měla střelit bod. Nevěděla, že je to Orion, a tak ho zasáhla. Ubohá Artemis vhodila jeho tělo na nebesa a tak vzniklo souhvězdí Oriona. To je ale jenom jedna ze spousty pověstí...  

Athéna

Athéna byla v řecké mytologii bohyně války, avšak jen té rozumně vedené a vítězné. Byla taktéž bohyní moudrosti, umění a řemesel, ctila a chránila spravedlnost, milosrdnost, statečnost, právo. Mezi její symboly patřila hlavně moudrá sova a také olivovník, hadi, zbroj (kterou jako bohyně války nemohla postrádat), helma a štít Aigis, na kterém byla vyobrazena hlava Gorgony Medúzy.
Před její jméno se často klade titul Pallas. O jeho původu vypráví několik různorodých mýtů.
V Římském pantheonu byla jejím protějškem bohyně Minerva. 

 Jako její rodiče jsou nejčastěji v bájích uváděni nejvyšší bůh Zeus a titánka Métis. Zeus se pokoušel Métis svést, a ona mu unikala, ale on ji nakonec dostihl, načež Métis otěhotněla. Zeus se však zanedlouho dozvěděl o věštbě, ve které se mluvilo o tom, že Métis porodí moudrou dceru a pak dá Diovi syna, který ho jednou svrhne z trůnu, tak jako to on udělal svému otci Kronovi. A tak Zeus Métis spolkl a nebohá Métis i s nenarozeným dítětem zůstala v jeho útrobách. Po čase Dia přepadla ukrutná bolest hlavy. Přikázal tedy Héfaistovi, aby přinesl kladivo a klín a on mu pak rozrazil hlavu, načež z Dia vystoupila Athéna, dospělá a plně ozbrojená. 

Athéna byla řazena mezi nejdůležitější bohy. Jak už bylo zmíněno, byla bohyní války, avšak vždy jen té vítězné a moudře vedené pomocí taktiky a strategie, čímž se lišila od Ára, svého nevlastního bratra, který byl bohem zuřivé války. Vždy stála na straně Řeků, které milovala, nejvíce ze všech Athéňany. Válečníci ji uctívali a prosili ji o rady. Ona však bojovala vždy jen proto, aby mohl být nastolen mír, jehož byla ochránkyní. Pečovala o děti a léčila nemocné. Říkalo se jí všemožnými bojovnými tituly, opěvující její moudrost - Enhoplos - připravená k boji, či ve zbrani; Promachos - patronka v boji; Niké - vítězná apod.
Vynalezla pluh, hrábě, uzdu, jho, loď, hliněný hrnec, trubku a flétnu, rovněž i válečný vůz, s čímž jí pomohl Poseidón. Byla dokonalá také v ženských řemeslech - byla známá tím, že zbožňuje tkaní a (téměř) nikdo se jí v něm nemohl rovnat. Ženy naučila příst a tkát, muže stavět chrámy, barvit látky, kovat zbraně a pracovat s kovy.
Její kult se vyznačoval rovněž soškami, pojmenovaných po ní jako palladia. Pokud mělo město ve svých chrámech alespoň jedno palladium, chránila jej Athénina moc a nemohlo být dobyto. Proto se jí také říkalo Polias - ochránkyně měst. Což se ukázala jako pravdivé při Trójské válce, kdy Odysseus a Diomédés ukradli z trójského chrámu sošku palladia, a město zanedlouho padlo.
Ve starověkém Řecku byla uctívána také svátkem Panathénaje. Panathénaje se konaly každý čtvrtý rok a začínaly v polovině srpna - v době, kdy se údajně Athéna narodila. Muži zde ukazovali své dovednosti ve sporotovních i řečnických disciplínách.

Společně s Artemis a Hestií si u Dia vyprosila, aby mohla složit panenský slib, tedy že zůstane navždy panna. Proto se jí někdy říkalo Athéna Parthenos - Athéna Panenská.
Narodila se nejspíš až po pádu Krona a jeho Titánů. Bojovala však po boku ostatních Olympanů ve válce proti Gigantům, splozencům Matky země Gaie, kteří měli za úkol vyhladit Olympany z povrchu zemského. Giganti však byli poraženi; Athéna sama v boji proti nim porazila Enkelada a Pallada.
Se svým strýcem (či otcem) Poseidónem se přeli o to, kterému z nich připadne vláda nad Attikou a Athénami, které tam ležely. Athéna dala městu olivovník, zatímco Poseidón nechal ve městě vytrysknout pramen slané vody. První athénský král Kekrops rozhodl, že Athéna dala městu lepší dar, a proto spor vyhrála.
Věštec z Théb jménem Teiresiás ji jednou viděl nahou a ona jej za to potrestala slepotou. Zároveň mu však darovala schopnost rozumět ptákům a také hůl, díky které lépe "viděl" své okolí a která mu propůjčila dlouhý život.
Athéna obdivovala hrdiny a často jim pomáhala. Například pomohla Perseovi, synovi Dia a smrtelnice Danaé. Perseus dostal za úkol zabít Gorgonu Medúzu, ohavnou nestvůru s hady místo vlasů, která měnila lidi v kámen pouhým pohledem. Medúza bývala krásná žena, jenž sloužila v Athénině chrámu, avšak tam ji zneuctil bůh Poseidón. Znechucená Athéna ji proměnila v nestvůru. Perseus se ji vydal zabít, ale neměl na to prostředky, aby přitom sám nezemřel. Athéna mu tedy dala adamantinový meč, aby mohl Medúzu zabít, a štít lesklý jako zrcadlo, díky kterému na Gorgonu viděl a mohl ji zabít. Athéna jej celou jeho cestu doprovázela a na jejím konci jí Perseus hlavu Medúzy daroval (poté, co s ní nechal zkamenět pár lidí) a ona si ji umístila na svůj štít.
Hrdinovi Bellerofontovi, který se vydal zabít nestvůru Chiméru, darovala uzdu, pomocí jíž skrotil okřídleného koně Pegase, který mu pak pomohl Chiméru zabít.
Účastnila se, jako ostatní bohové, svatby smrtelného Pélea a bohyně Thetis. Bohyně svárů Erismezi svatebčany hodila jablko sváru s nápisem "Té nejkrásnější". Nejvyšší bohyně Héra, bohyně lásky Afrodíta a Athéna se ihned začaly hádat, které z nich bylo jablko přisouzeno. Zeus nechal jejich spor vyřešit Parida, syna Trójského krále Priama, který v horách pásl ovce. Athéna mu nabídla slávu a vítěství v každém boji, avšak on i tak zvolil Afrodítu. To Athénu naštvalo, a proto v nadcházejícím sporu Řecka a Tróje - tedy v Trójské válce, vyvolaném Paridem, podporovala Řeky, stejně jako Héra a další.
Předtím si vždy půjčovala zbroj od svého otce Dia, ale kvůli Trójské válce si nechala vykovat novou od Héfaista. Ten od ní nechtěl peníze, avšak pokusil se ji při tom znásilnit. Athéna se mu však vysmekla a jeho semeno dopadlo na zem a oplodnilo samu zemi, z čehož vzešel Erichthoinos, napůl muž, napůl had. Athéna se ho ujala a dala ho do péče Aglauře, dceři athénského krále Kekropa. Ten byl také synem země a vypadal jako Erichthoinos, proto si lidé mysleli, že je to jeho syn. Erichthoinos dospěl a založil pak na počest Athény svátky panathénaje.
V Trójské válce, oděna v brnění, podporovala mnoho řeckých hrdinů. Byla to ona, kdo seslala šílenství na Aianta, který se kvůli prohranému sporu o zbroj mrtvého Achilla rozhodl zabít Odyssea, kterému byla zbroj přisouzena. Také poradila Epeiovi, že má postavit obrovského dřevěného koně, pomocí jehož by řečtí vojáci vnikli do Trója, a také mu řekla, jak ho postavit. Po celou válku chránila Dioméda, který patřil mezi její věrné uctívače, a dokonce mu vyjela na pomoc na válečném voze, když byl v ohrožení života.
Po válce neopustila chytrého Odyssea a doprovázela ho celých deset let, po kterých se snažil dostat domů. Sice urazil Poseidóna, ale když přišel o všechny muže a byl sám a ztracený, pomohla mu Athéna na jeho rodné Ithace dostat se do paláce přes kupu nápadníků. I jeho synovi Télemachovi pomáhala.

Gaia

Gaia, původní bohyně země, která řídila vesmír předtím, než lidé existovali.
Chaos přišel před všemi ostatními. A pak vznikla země ve formě Gai. Z "Matky Země" vyletěla hvězdné nebesa ve tvaru oblohy - Bůh Úran a z Gai také přišly hory, planiny, moře a řeky, které tvoří Zemi, kterou dnes známe.
Gaia se poprvé objevuje jako charakter božské bytosti v homerských básních, v Illiadě, obětovala jí černá ovce a lidé ji prohlašovali za přísahu.
Řecký historik Hesiod napsal, že spojení Gai a Chaosu vytvořilo Urana. Gaia a Úran splodili obry, titány, oceán a celý svět. Úran se rozhodl, poslal své děti do Tartaru, a tak rozzuřil Gaiu a způsobil její oddanost jejímu synovi Titánu Kronovi a společně svrhli Úrana.
Kronos používal velký železní srp, kteří vytvořila jeho matka. S ním rozsekal Úrana, kapky krve padaly na Zemi, a staly se semeny Erínye (bohyně pomsty). Další mýtus spočívá v tom, že Kronos hodil Úranovy pohlavní orgány do oceánu a smíchání krve a mořské pěny, které vytvořily Afroditu.
Gaina věrnost přešla na Dia kvůli krutosti Krona, který uvěznil stejné syny a měl nesnesitelné nekonečné odhodlání k nadvládě. Gaia předpovídala proroctví, které by mu jeden z Kronových synů vyvrátil kvůli své nedůvěře; Kronos spolkl všechny své děti, aby zabránil převratu. Zeus byl úspěšně ukryt, a když byl starší, vrátil se ke svému otci, donutil ho, aby vyvrhl své sourozence a společně ho svrhli.
Porážka Krona oznámila konec věku Titánů.
Jiné verze ukazují, že Gaia byla velkou matkou veškerého stvoření; nebeský bohové sestoupily z jejího spojenectví s Uranem, z mořských bohů z jejího spojenectví s Pontem (moře), obrů z jejího páření s Tartarem a ze smrtelných bytostí z jejího pozemského těla. Ve starověké řecké kosmologii byla země považována za plochý disk, obklopený řekou a obklopený nebesy na jedné straně a na druhé straně Tartarem. V řecké vázové malbě byla Gaia vylíčena jako buxomská, mateřská postava, která vycházela ze země, ale neoddělila od jejího prvku. V některých mozaikových uměleckých dílech je Gaia plnohodnotná žena, ležící na zemi, oblečená v zeleni a obklopená ovocem a ročním obdobím.
Fakta o Gaie
Gaia možná byla dříve v Řecku uctívána jako matka bohyně předtím, než Helénští představili kult Dia.
Gaia byla popsána jako dárce snů a živočichů, rostlin a malých dětí.
Gaia byla přejmenována Římany jako Terra.
V moderní době vědci používají termín Gaia k popisu země jako komplexního živého organismu.

Hádes

Hades byl bůh podsvětí. Byl nejstarším mužským dítětem Krona a Rhey.
Hades a jeho bratři Zeus a Poseidon porazili svého otce a Titany, aby ukončili jejich vládu. Souhlasili s tím, že rozdělí povinnosti, Zeus se stane bohem nebes, bohem moře se stal Poseidon a bohem podsvětí Hades.
Později byl Řekům znám jako Plouton, který Římani pluralizovali k Pluto. Bůh podsvětí byl ženatý s Persephonou, dcerou Demeter, kterou získal podvodem poté, co ji unesl do podsvětí a dal jí zakázané ovoce z granátové jabloně a přinutil ji, aby zůstala s ním v podsvětí na třetinu každého roku. 

Hades je popsán některými prameny jako bůh zemské plodnosti. 

Héra

Héra je královna bohů a je manželkou a sestrou Dia v olympijském panteonu. Je známá jako bohyně manželství a narození. Navzdory tomu, že je bohyně manželství, je žárlivá a pomstychtivá vůči mnoha milovníkům a potomkům svého manžela Dia.
Na snímcích a sochách je Héra zobrazena jako majestátní a slavnostní, korunovaná polosem - vysokou válcovitou korunou, kterou nosí mnoho velkých bohyň. Ještě před svatbou s Diem vládla nad nebem a Zemí. To je jeden z důvodů, proč je označována jako "Královna nebes" - vládnoucí nad horou Olymp, kde žijí všichni bohové a bohyně. Dokonce i velký Zeus se obával své ženy Héry. Její nekonečná nenávist k Heraklovi, nemanželskému synovi Dia a smrtelnice Alkméné. Héra chtěla Hérakla zabít tak, že jeho loď odklonila z kurzu. Zeus se tak rozzlobil, že ji zavěsil v oblacích zlatým řetězcem a přiložil těžké kovadliny na nohy. Její syn Héfaistos se pokoušel propustit svou matku ze své ponižující pozice.

Héra byla královna Olympu.
Héra byla žárlivá manželka a často bojovala s Diem kvůli jeho mimo manželských záležitostí a nemanželským dětem. Z tohoto důvodu byla Héra známá za potrestání přestupků.
Byla ochráncem žen, předsedala manželství a porod.
Zatímco byla Héra uctívána ve všech částech Řecka, chrámy byly postaveny na počest v Argos a Salmos.
Páv byl pro ni posvátný.
Ačkoli mohla být fyzicky atraktivní, její pomstychtivá osobnost ji činí méně.
Trojská válka by skončila v míru, ale Héra měla svůj zájem o svůj výsledek a ovlivnila Dia, aby buď změnil stranu, nebo zůstal neutrální.
Héra neměla žádnou představu o spravedlnosti, když byla rozzlobená nebo žárlivá; nemohla odpustit ženám, s nimiž měl Zeus sexuální vztahy - i kdyby nebyly nevinné z pochybení.
Eileithýia, dcera Héry, pomáhala ženám při porodu.
Héra proměnila Kallistó na medvěda, protože se do ní Zeus zamiloval.
Héra nikdy neodpustila Héraklovi to, že je Diovým synem, ale když Héraklés zemřel a byl vzat do nebe, on a Héra se usmířili. V nebi se Héraklés oženil s Héřinou dcerou Hébé.

Héraklés 

Héraklés je synem Dia a mykénskou princeznou Alkménin. Podle bájí byl velice krásný, zdědil sílu nevídanou, která sahala až na sílu božstev. Byl to pravý hrdina, beze strachu, proto se stal také vzorem pro mnohé muže, kteří i přáli být právě jako onen hrdina. Bohužel manželka Dia a zároveň jeho sestra Héra ze žárlivosti uvrhla na Hérakla odporný osud. Zeus prohlásil, že se tento den narodí potomek, který bude nejsilnějším mužem ze všech doposud žijících bytostí. Zeus zplodil Hérakla s mykénskou princeznou. Na to Héra ze své lstivé mysli, která vidí budoucnost vyčetla onen osud a mykénskému králi Stheneovi narodil syn dříve než Alkménin. A tak se také stalo. Sthenelova manželka Nikippa porodila syna Eurystheus a dle Diovi přísahy se stal on tím nejsilnějším. Ubohému Heraklovi nezbylo nic jiného než se stát jeho služebníkem. Zeus zuřil, ale ani on s tímto proroctvím nemohl nic dělat.
O Héraklesovi se povídá, že byl nesmrtelným. Podvodem se totiž napil z prsu Héry. Tím se stal nepřemožitelným. Když se to Héra dozvěděla, poslala na Hérakla dva hady, ale ten je uškrtil holými ruky.
Každý asi zdá 12 úkolů, které musel Héraklés splnit. Aby očistil krvavý trest jenž vykonal. Zabil svoje děti i děti Ífiklovy. Vyzbrojen dary od bohů se vydal plnit hrůzné úkoly.
1. Zabít Nemejského lva
2. Zabít Lernskou Saň; Hydru
3. Chytit Kerynejskou laň se zlatými parohy
4. Chytit Erymanthského kance
5. Vyčistit Augiášovy chlévy
6. Zahnat Stymfalské ptáky
7. Přivést Krétského divokého býka
8. Přihnat Diomédovy lidožravé koně
9. Přinést pás královny Amazonek
10. Přihnat dobytek obra Géryona
11. Přinést tři zlatá jablka ze zahrad Hesperidek
12. Přivést psa Kerbera, strážce podsvětí
Za poslední úkol si vysloužil neskonalou úctu bohů.  

Celou pověst naleznete zde: https://sites.google.com/site/starovekebajeapovesti/herakles

Hermés

Hermés je postava z řecké mytologie. Je bůh poslů, cestovatelů a zlodějů. Narodil se Maie, dceři Titána, znásilněné vládcem bohů Diem. Jako malý matce utekl a ukradl několik Apollónových posvátných krav. Apollón se krav dožadoval, a tak mu Hermés místo nich dal svůj vynález, lyru. Ta Apollóna učarovala, stejně jako hudba, která z ní vycházela. Apollón mu dal práci hlídače svého dobytka. Hermés poté ještě vynalezl píšťalku. Všiml si ho sám Zeus a udělal z Hermése boha obchodu, cestování a svého posla. Ke své další práci dostal Hermés kouzelné boty, klobouk a berlu. 

Kronos

Kronos je nejslavnější z titanů, protože byl králem a vůdcem jeho bratrů, kteří bojovali proti Uranu a nakonec i Olympu. Narodil se Uranu a Gai, byl nejmladší z titanů ale nejsilnější. Kronos získal moc tím, že svrhl otce a nakonec ji ztratil tím, že ho zabil jeho syn Zeus.
S pomocí svých bratrů titanu Kronos dokázal vykastrovat svého otce Urana a ovládnout vesmír, vládnoucí během mytologického zlatého věku. Hesiod ve své Theogonii zaznamenal tuto ságu; Kronos záviděl sílu svému otci, vládci vesmíru. Úran rozzlobil Gaiu, když svrhl své děti, storukých a Kyklopov do Tartaru, byli uvězněni neschopní vidět světlo. Gaia vytvořila velký kamenný srp a přesvědčila Krona a jeho bratry titáni, aby zabili Urana. Jen Kronos byl ochoten spáchat tento čin, krev, která padla na Zem z Urana, vytvořila Gigantov. Krev, která spadla do moře, vytvořila bílou pěnu, ze které se vznikla bohyně Afrodita.
Po zabití Urana Kronos znovu uvěznil své nejmladší sourozence, storukých a kyklopov a přikázal drakovi Kampe, aby je strážil. On a jeho sestra Rhea převzali trůn jako král a královna a vládli v době zlatého věku, protože lidé v té době nemuseli platit zákony a nemorálnost. Kronos měl mnoho slavných dětí, jeden z nich se narodil v jeho nevěře s Philyrou, když se objevila jeho manželka Rhe, Kronos vyskočil z postele a cválal ve formě hřebce. Philyra v hanbě ustoupila do Pelasgijských hřebenů, kde porodila Chirona, moudrého a napůl božského kentaura.
Kronos spolkl každé ze svých dětí; Démétér, Hestii, Héru, Háda a Poseidona, jak se narodili. Rhea, jeho sestra a manželka zachránila nejmladšího, Dia, skrývala ho na ostrově Kréta. Když byl Zeus dospělý, přinutil Krona, aby zvrátil své sourozence a vedl Olympani deset let proti Titánům; Zeus byl na hoře Olympus a Titáni na hoře Othrys. Nakonec byli Olympani úspěšní a vyhnali své oponenty do jámy Tartarus. Poté, co osvobodil své sourozence, také storukých a Kyklopov; který pro něj vytvořil zbraně, přilbu Hadesa a Poseidonův trojzubec...
Kronos je často zobrazen s kosou nebo srpem, což bylo to, co zabilo Urána. Je také spojován v Aténách s dvanáctým dnem měsíce Attic, když byl držen na jeho počest festival s názvem Kronia oslavná sklizeň. Tato oslava je pravděpodobně kvůli jeho souvislostem s čestným zlatým věkem jeho vlády.
Osud Kronosa se v různých textech liší, v homerském textu je Kronos uvězněn s ostatními Titány v Tartaru. V Orfivových básních je zatčen v jeskyni Nyx, jeskyni noci nebo tmy...
Zajímavé fakta o Kronovi
V římské mytologii je Kronos zobrazen jako jejich božstvo jménem Saturn, jeho období vlády bylo každoročně poctěno slavnostní Saturnalia.
Saturn byl uctíván mnohem víc, jako Bůh zemědělství.
Během renesance byl Kronos vykreslen jako "Otec času", který ovládal sklizeň.
V Řecku nebyly žádné chrámy věnované Kronovi.  

Odysseus

Odysseus (latinsky Ulixes či Ulisses) byl vedle Thésea a Hérakla nejslavnější hrdina z řecké mytologie. Proslavil ho slepý řecký básník Homér ve svých dílech Íllias a Odyssea. Odysseus, na rozdíl od výše zmíněných hrdinů, dokázal, že ne všechno se musí řešit silou a někdy je mnohem lepší používat rozum a bystrý úsudek.
Jeho jméno znamená podle Homéra "syn bolesti", avšak může znamenat také "vůdce" či "bolest", "ten, kdo působí jiným bolest". 

Odysseus byl synem hrdiny Láërta (proto bývá nazýván Laërtiadés - syn Láërtův) a jeho ženy Antikleie. Některé báje však uvádějí, že svůj původ odvozuje od boha Dia, Herma, či lstvivého Sísyfa. Odysseus se stal králem ostrovů Ithaky, Kefallénie a Zakynthosu, díky sňatku s Pénelopou, dcerou krále Íkaria a královny Periboie. Odysseus byl na Ithace se svou manželkou šťastný a jejich radost se zvětšila, když se jim narodil syn, kterému dali jméno Télemachos. Kdyby se od sebe někdy odloučili, měli ti dva společné tajemství, týkající se jejich ložnice, kterou Odysseus sám vyrobil z kmene olivy. Ithacký král byl svým lidem milován, neboť vládl moudře a spravedlivě.

Odysea v pdf zde

Poseidón

Poseidón (v originále Ποσειδῶν) je antický bůh moří oceánů a zemětřesení. Jde o prostředního bratra z Triumvirátu. Je to syn Krona a jeho sestry i ženy Rheii. Samozřejmě byl díky otcově strachu pozřen a tak zůstal, dokud jeho nejmladší bratr Zeus nepřinutil otce, aby všechny jeho sourozence vyzvacel, díky směsi hořčice a kořenového piva.
Sám Poseidon se stal jedním z největších bohů, od Kyklopů dostal kouzelný trojzubec. Mimo spousty jiných stvořil také koně nebo bohyni krásy Afrodítu. Své ženě Amfitrítě byl nevěrný se spoustou smrtelnic i přírodních duchů. Z je potomků můžeme jmenovat například kyklopa Polyféma nebo prince Tritóna.
Když jeho bratr Zeus, nyní vládce bohů, vládl špatně. Poseidón ho za pomoci své sestry Héry neteře Athény a několika dalších, uvěznil do zlaté sítě a přinutil Dia, aby vládl spravedlivěji. Poseidon se také ucházel o to, aby se stal patronem Athén. Jenže skutečná patronka Athén dokázala bohy a obyvatele přimět, aby na Poseidonem vyhrála.
Jako bůh je považován za poměrně krutého a rozmrzelého. To dokazuje například, že znásilnil vlastní sestru Deméter. 

Zeus

Zeus - řecký bůh nebes a bůh všech bohů - byl první z bohů, mnohdy označován jako "otec bohů a mužů". Vládl obloze, blesku (užíval jej jako mocný nástroj) a hromu. Zeus byl králem na hoře Olymp, domovině řeckých bohů, odkud vládl světu a také vkládal svou vůli jak řeckým bohům, tak i všem smrtelníkům.
Zeus byl posledním dítětem titánů Krona a Rhey. V dávné době se dokázal vyhnout tomu, aby ho jeho otec pozřel, neboť Kronos věděl o proroctví, že ho má vlastní potomek svrhnout a od té doby neunikl žádný z jeho potomků, až do chvíle, kdy Diova matka Rhea požádala o pomoc Urana a Gaiu. Kronos před Diem pozřel několik svých potomků - Deméter, Hestiu, Héru, Háda a Poseidóna. Spolu s Hádem a Poseidonem po boji s Kronem a dalšími titány vládl světu a on sám se stal absolutním králem Olympu. Zeus se v průběhu času sblížil s mnoha bohyněmi a smrtelnicemi (včetně Aeginy, Alkmény, Kallipé, Kassiope, Deméter, Diony, Europy, Ió, Ledy, Leto, Mnemosyné, Niobe, Persefóny a Semele), ženatý byl však se svou sestrou Hérou - bohyní manželství.

Jako král bohů sedící na zlatém trůnu Olympu je ctěn všemi. Králové pod Olympem se chlubili, že jsou jeho potomci a také se k němu odkazovali. S touto nejvyšší mocí přicházely i povinnosti a velká zodpovědnost. Hesiod popsal Dia jako boha, který přinesl mír místo násilí a označil jej za "pana soudce", ačkoli nejvíce je známý jako bůh nebes a hromu. Zeus byl nejvyšším ztělesněním řecké náboženské víry. Měl mnoho titulů, které zdůrazňovaly různé aspekty jeho autority. Zeus byl také patronem pohostinnosti a litovali ti, kteří hostili své hosty se záměrem na nich vykonat jakoukoli špatnost, cizinec necizinec. Zeus byl držitelem přísahy, sledoval obchod na Agoře a trestal nečestné obchodníky a lháře. Zeus se také nebál udeřit do bezbožných či svých nepřátel. Dia uctívali i na Krétě, nejen jako boha nebes a hromů, ale také jako boha plodin a sklizně. 

Jeho zbraní byl blesk, hrom a déšt. Často tak byl spojován s určitým počasím. Velmi se vztahoval k lidstvu, ať pozitivně či negativně. Chránil mnohé, nejen krále a jeho rodinu, pokud mu byli věrni. Byl také normou spravedlnosti, a tak možná kvůli tomu se zdráhal připojit k Trojské válce. Miloval trojské koně, ale chtěl zůstat neutrální, protože jeho manželka Héra preferoval Řeky.Byla nesnesitelná, když se otevřeně postavil proti ní. Nechal tak smrtelníky, aby rozhodli o svém osudu sami. 

zdroj postavy.cz

Medusa

Medúsa byla jediná smrtelná z trojice Gorgon, obludných dcer boha Forkýna a jeho manželky Kéty. Robert Graves překládá její jméno jako Lstivá.

Byla nadmíru ošklivá, stejně jako její sestry Stheinó a Euryalé, ale ne od narození. Protože se nechala svést Poseidónem v Athénině chrámu, proměnila ji bohyně v obludu s blýskavýma očima, obrovskými zuby, mosaznými drápy a hady místo vlasů.

Jiná verze líčí Medúsu jako obludu "s rozšklebenou tváří, promáčknutým nosem, ohyzdnými tesáky, zvířecíma ušima, kovovými pěstmi, svištícími křídly, hadím tělem a zmijemi místo vlasů" a podobně prý vypadaly i její sestry. Kdo pohlédl Medúse do očí, zkameněl.

Když ji později zabil Perseus, měl ku pomoci okřídlené sandály a kouzelnou přilbu, která ho učinila neviditelným. Na Medúsu zaútočil z výšky, díval se na ni svým štítem, který nastavil jako zrcadlo a usekl jí hlavu.

Po její smrti vyskočil z jejího těla obr Chrýsáór a okřídlený kůň Pégasos. Z kapek její krve byli jedovatí hadi.

Medúsina hlava byla strašnou zbraní, která protivníky proměnila v kámen. Perseus ji použil prý třikrát:

• na obra Atlanta
• na Krakena, syna boha Háda.
• proti králi Polydektovi za násilnosti vůči jeho matce

Potom Perseus odevzdal hlavu Medúsy bohyni Athéně která si ji připevnila na svůj nezdolný štít aigidu (egidu).

Jiný příběh také líčí, že Perseus použil Medúsinu hlavu na titána Krakena, který měl zaútočit na řecké město, protože Andromedina matka urazila bohyni Thebis. Andromeda měla být obětována, ale Perseus přiletěl na Pegasovi a nechal Krakena zkamenět právě Medusinou hlavou.

Kraken

Kraken je bájný obří hlavonožec schopný potápět celé lodě. Podle některých zpráv býval spatřen u pobřeží Norska a Islandu. Příběhy o této obrovské mořské příšeře s mnoha chapadly kolovaly mezi námořníky od pradávna, první písemné zprávy o krakenovi pocházejí od bergenského biskupa Erika Pontoppidana z poloviny 18. století. Přestože námořníci znali dobře chobotnice a další hlavonožce s chapadly, považovali krakena za odlišný druh především proto, že byl podstatně větší.

Pegas

Pegas (řecky Pégasos z původního πηγή pégé pramen, latinsky Pegasus) je v řecké mytologii okřídlený kůň, syn boha moří Poseidóna a Medúsy.

Vyprávění o jeho původu se liší. Podle jednoho z nich vyskočil Pegas z těla své matky Gorgony Medúsy poté, co jí Perseus uťal hlavu. Jiná verze vypráví, že vyskočil ze země, na níž dopadla Medúsina krev.

Prý uměl létat rychle jako vítr, žil na vysokých horách, zejména na Parnasu ve Fókidě nebo na Helikónu v Boiótii.

Pegas pomohl Bellerofontovi v jeho boji s Chimérou a Amazonkami. Existuje mnoho příběhů, v nichž se spolu nacházejí Pegas a Bellerofontés. Když však chtěl Bellerofontés vzlétnout na Pegasovi na Olymp, nejvyšší bůh Zeus se rozhněval za takovou opovážlivost. Stihnul Pegase náhlou zuřivostí, Bellerofón se na něm neudržel a pádem na zem ztratil rozum.

Podle mýtického příběhu byl Pegas proměněn v jedno ze souhvězdí, ale pera jeho křídel dopadla na zem blízko Tarsu a dala tak pojmenování tomuto městu. V umění bývá zobrazován jako symbol básníkovy fantazie.

Kerberos

Kerberos Κέρβερος latinsky Cerberus je trojhlavý pes, který střeží vchod do podsvětí a nikoho z něj nepustí. Podle jiných představ střežil především podsvětí před vstupem živých.

Bývá zpodobňován s třemi hlavami, dračím ohonem, na hlavách má místo srsti hady. Později se mu připisovalo i sto hlav, jedovatý dech a množství hadích hlav na šíjích.

Kerberos spatřil světlo světa jenom jednou, a to když ho vyvedl z podsvětí Héraklés při plnění dvanáctého úkolu. Mykénský král Eurysthea požádal Hérakla, aby mu přivedl Kerbera. S pomocí bohů se Héraklés dostal do podsvětí, byl vlídně přijat samotným Hádem. Ten mu dovolil Kerbera chytit za podmínky, že to dokáže holýma rukama. Kerberos se zuřivě bránil, avšak po Héraklově silném stisku slíbil poslušnost a následoval ho do Mykén. Když král Eurystheus spatřil strašného strážce podsvětí Kerbera, padl před Héraklem na kolena a prosil, aby příšeru odvedl zpět.

Jen Orfeus očaroval Kerbera svým zpěvem a Aeneas a někteří jiní vyvolenci, jimž bohové dovolili vstoupit do podsvětí, ho ukonejšili medovým koláčem.

Titáni

Titáni a Titánky jsou v řecké mytologii potomci matky země Gaie a boha Úrana.

Nejvýznamnějšími Titány byli Kronos a jeho manželka Rheia, Ókeanos, Téthys, Iapetos, Hyperion, Koios, Kríos, Foibé, Themis, Mnémosyné a Theia. Někteří jejich potomci byli považováni za Titány, např. bůh slunce Hélios (syn Hyperióna), Prométheus, Epimétheus a Atlás - všichni tři synové Íapeta. Šest dětí Krona a Rheie nebyli Titáni. Byli to bohyně a bohové Hestiá, Démétér, Héra, Hádés, Poseidón a Zeus.

Titáni uposlechli výzvy své matky Gaie, aby potrestali Úrana, který svrhl Gaiiny děti do Tartaru. Pomstu vykonal Kronos, který srpem zmrzačil Úrana; pak osvobodili Gaiiny potomky z Tartaru a vládcem učinili Krona. Krona pak svrhl jeho nejmladší syn Zeus, který deset let bojoval s Kronem a Titány. Zeus zvítězil v Titánomachii v boji proti Titánům, a svrhl je po jejich porážce do Tartaru. Jejich strážci byli podle Diova rozhodnutí Hekatoncheirové, storucí obři.

Kentaur

Kentaur (starořecky Κένταυροι) je bytost původem z řecké mytologie, napůl kůň, napůl člověk. Byli to nezkrotní a divocí tvorové, které se nikdo neodvážil osedlat a byla čest se na ně posadit. V řeckém bájesloví byli synové thessalského krále Íxiona. Někteří vynikali pod vlivem vína násilnými činy. Kentaur Cheirón byl naopak moudrý a proto se kentauři stali symbolem mužnosti, statečnosti a síly.

Jejich existence inspirovala spoustu literárních autorů (zejména fantasy), aby je dosadili do své tvorby. V knížkách Letopisy Narnie od C. S. Lewise jsou Kentauři velice starobylý rod, vyznačující se svou moudrostí a znalostí astronomie i astrologie. Autorka knížek o Harry Potterovi, J. K. Rowlingová, použila základ z bájí a nějak je nepřibarvovala. Někde se diskutuje, jak kentauři jí. Některá teorie tvrdí, že při jídle musí kentauři nejdříve naplnit svůj lidský žaludek normálními pokrmy a poté se napást trávy pro svůj koňský žaludek. Každá jejich svačina je proto velice dlouhá.

Harpyje

Harpyje (též harpie, nebo harpye) jsou mytické bytosti (monstra) antické mytologie, zobrazované jako napůl ženy napůl ptáci.

Slovo harpyje vzniklo řeckého slova harpazein (ἅρπάζειν, tj. rvu, uchvacuji). Ve starověkém Řecku byly jakousi personifikací bouře a mračen. Ve středověku se z nich postupně staly zlovolné, lidem škodící bytosti.

Kyklop

Kyklopi byli obři s jedním okem uprostřed čela. Jejich řecký název Κύκλωπεςznamená "kruhové" nebo "kolové oko".

Podle řeckého básníka Homéra tvořili národ, který žil v zemi zvané Hyperia, bydleli v jeskyních, proto také byli nevzdělaní a suroví. Nejznámější z Kyklopů byl Polyfémos, který byl synem boha Poseidóna.

Podle Hésioda byli jen tři Kyklopové - Steropés, Brontés a Argés, jejich otcem byl bůh nebe Úranos a matkou bohyně země Gaia. Přidali se k nejvyššímu bohu Diovi, když se postavil proti svému otci Kronovi, a ukovali mu hromy a blesky, s jejichž pomocí zvítězil. Tato zbraň byla společným dílem všech tří kyklopů. Steropés zhotovil blesk, Brontés přidal hrom a Argés přidal jas. Zároveň poskytli v boji proti Kronovým Titánům Hádovi přilbu neviditelnosti a Poseidónovi trojzubec. Jejich dílem jsou prý i luk a šípy, které používala bohyně Artemis. Přilbu neviditelnosti pak Hádes zapůjčil Perseovi, při jeho zápase s Medúzou.

Někteří autoři považovali Kyklopy za syny storukých obrů Hekatoncheirů a za jejich vlast Malou Asii. Římané v nich viděli zpravidla pomocníky boha Vulkána (řeckého Héfaista). Žili prý na Sicílii, dílnu měli pod Etnou a v sopce na jednom z Liparských ostrovů. Kyklopi dávno vyhynuli, zachovalo se jen množství jejich vyobrazení od antických i moderních umělců.

V proslulé pasáži Homérovy Odysseii se hrdina básně, Odysseus, na neznámém ostrově setkává s kyklopem Polyfémem, synem Poseidóna a nereidovny Thoosy, který zde žije s dalšími kyklopy.

Kyklopové prý také postavili "kyklopské hradby" měst Tiryns a Mykény na Peloponéském poloostrově. Také zvuky vycházející z nitra sopek byly připisovány jejich činnosti.

Povídalo se, že tyto Kyklopy později zabil Apollón, když Zeus sprovodil ze světa jeho syna Asklépia zásahem blesku, který mu právě Kyklopové zhotovili.

Sirény

Sirény (řecky Seirénes, Σειρῆνες) jsou bytosti antické mytologie, kouzelné pěvkyně, které svým neodolatelným vábivým zpěvem lákají námořníky ke svému ostrovu, kde jejich loď ztroskotá na útesech. Sirén bylo vždy několik, jejich počet kolísá od dvou do pěti. 

Sirény jsou prý dcerami Achelóa, boha velké řecké řeky téhož jména, a Múzy tance Terpsichory a původně patřily mezi nymfy bohyně Persefoné. Poté, co ji unesl bůh podsvětí Hádes, Sirény zatrpkly a začaly se mstít na námořnících. Ale možná byly potomky Forkýse a Kétó.

Mezi známé hrdiny antické mytologie, kteří se se Sirénami setkali, patří Odysseus a Argonauti. Odysseus při své dlouhé plavbě z trojské války poznal ostrov Sirén dříve, než se dostali na doslech, a proto nařídil svým mužům, aby si zalepili uši voskem a nemohli tak být přilákáni jejich zpěvem. On sám se však neohlušil, pouze se nechal připoutat ke stěžni, a tak jako jediný mohl slyšet jejich líbezný zpěv.

Argonauti byli rovněž lákáni zpěvem Sirén, ale měli s sebou velkého pěvce Orfea, který je ochránil před Sirénami tak, že je svým zpěvem přehlušil.

Sirény byly v antice zobrazovány jako napůl ženy, napůl ptáci (podobně jako harpyje). Inspirací jejich vzhledu byli zřejmě někteří mořští ptáci.

Později, zhruba od 8. století však začaly být zobrazovány i jako ženy s rybím ocasem, tedy mořské panny. Česky se pak někdy označují jako ochechule.

V heraldice bývá siréna zobrazována jako figura položeny s dvěma rybími ocasy a ptačími křídly.

Pan

Pan (řecky Πάν) je řecký bůh lesů, pastvin, stád a také pastýřů a lovců, kteří ho uctívali. V římské mytologii byl později ztotožněn s Faunem. Měl polozvířecí podobu: porostlý srstí, měl rohy, kozí kopýtka, bradu a ocas. Uvádí se, že byl synem nymfy Dryopy a boha Herma nebo nymfy Oineis a Dia. Ostatní bohové se na něho dívali s určitým pohrdáním a tak z Olympu odešel do Arkádie. Byl klidný a veselý, hrál na píšťalu zvanou Panova flétna a žil ve společnosti horských nymf, Satyrů a boha vína Dionýsa. 

Podle pověsti se Pan zamiloval do krásné nymfy Syrinx. Jelikož Pan byl napůl člověk a napůl kozel, není divu, že sličná nymfa jeho lásku neopětovala. Když se Panův zájem stal pro nymfu nesnesitelný, začala před ním prchat. Pan ji však stále pronásledoval, až se dostali k řece. Syrinx už neměla kam uprchnout, a tak se na vlastní žádost od vládce všech bohů, Dia, nechala proměnit v rákosí. Panova láska k Syrinx byla však natolik silná, že si z onoho rákosí udělal píšťalu a po večerech na ni vyhrával smutné písně. 

Tomu, kdo ho vyrušil ze spánku nebo při jeho toulkách lesem, naháněl velký strach svým křikem a vzhledem (odtud panický strach, panika). 

Arachné

Arachné byla řecká dívka, která byla dle starořecké mytologie proměněna v pavouka.

Arachné byla dcerou barvíře Idmona z Kolofónu, pracovala jako přadlena a tkadlena tapisérií (gobelínů), tedy uměleckých obrazů. V tomto uměleckém řemesle se brzy stala natolik známou, že její díla přicházely obdivovat nymfy z celého okolí. Po čas Arachné stouplo sebevědomí umělkyně a vyzvala na souboj ve tkaní samotnou bohyni Athénu, patronku vyšívaček a přadlen. Pallas Athéna pak na své tapisérii zobrazila dvanáctero olympských bohů. Vedla vlastní spor s bohem Poseidónem o název města Athény. Ve čtyřech rozích obrazu pak zobrazila porážky smrtelníků, kteří se odvážili měřit s bohy.

Arachné na svém gobelínu zobrazila proměny bohů a jejich hříšná milostná vzplanutí.

Když byly obrazy hotovy, měly srovnatelnou uměleckou hodnotu i kvalitu ruční práce. Athéna nemohla prohlásit svůj gobelín za lepší. Popudilo ji však, co Arachné zobrazila, a proto její dílo v hněvu roztrhala. Nato se Arachné ze strachu před trestem oběsila. Bohyni Athéně to bylo líto, a tak jí vrátila život alespoň tím, že ji proměnila v pavouka.

Mantikora

Obávaná lidožroutská mantichora byla poprvé popsána kronikáři v Persii. V moderní době ji občas zahlédnou domorodci či cestovatelé v džunglích Brazílie či Indonésie, zřídka se vyskytuje také v lesích Evropy a Severní Ameriky. Má tělo lva a ocas opatřený jedovatými bodlinami, které dokáže vystřelovat do okolí jako šípy. Jde o smrtelně nebezpečnou šelmu. Své oběti požírá v celku, k čemuž jí slouží hned tři řady zubů, a nenechá po nich ani kostičku. Její tvář připomíná lidskou. Mantichory vydávají libé zvuky, připomínající tichou hudbu vyluzovanou z flétny či tlumené trubky. Ale většina zvířat ví navzdory kráse té melodie, že při jejím zaslechnutí je radno vzít nohy na ramena. A lidé neprohloupí, pokud se zachovají stejně.Její kůže odpuzuje prakticky všechna známá kouzla a bodnutí ocasem přináší okamžitou smrt.

zdroj